Stručná historie vzniku plemene

Český teriér je výsledkem záměrného křížení mezi Skotským a Sealyhem teriérem. "Otec" našeho plemene, pan Horák, se od roku 1949 snažil vypěstit o něco lehčího a pohyblivějšího psa než jsou dvě původní plemena, psa s dobrým pigmentem (tedy ne bílého jako je Sealyham) a se snadno udržovatelnou srstí. Důležité bylo také, aby nově vzniklé plemeno mělo praktické překlopené uši a mírnější povahu.

Vědomou selekcí se podařilo tento záměr splnit a tak mohl být již roku 1963 Český teriér uznán Mezinárodní Kynologickou Federací (FCI).
V následujících letech si malý Čech získal příznivce po celém světě. Dnes je Český teriér chován v prakticky celé Evropě, ve Spojených státech, Kanadě a dokonce i v Austrálii.

Zevnějšek

Český teriér je nízkonohý, dobře stavěný, elegantní pes, o něco delší než vysoký. Průměrná výška je 28 cm, váha leží mezi 6 a 10 kg.
Hlava je poměrně dlouhá a nepříliš široká se středně velkým, vysoko nasazeným převislým uchem a středně velkým, tmavým okem s mírným výrazem. Krk je poměrně dlouhý a tvoří elegantní oblouk. Hřbet je silný, dobře pérující a lehce zvlněný v bederní partii.
Ocas je dost nízko nasazen, v klidu šavlovitě dolů nesený. V afektu může být ocas vodorovně nebo o něco výše nesen.
Přední i zadní končetiny mají být co nejrovnější. Pohyb je volný, lehký a prostorný.
Srst českého teriéra je zřetelně jiná než u jiných teriérských plemen: jemná, hedvábná, lehce zvlněná. Osrstění je poměrně řídké, tak aby nerušilo obrysy těla. Český teriér existuje ve dvou základních barevných variantách: šedomodré (štěňata se rodí jako černá) a světlehnědé (štěňata jsou při narození čokoládově hnědá). U obou variant jsou možné všechny odstíny základních barev. Jak u šedých, tak u hnědých jedinců jsou přípustné žluté nebo bílé odznaky na hlavě, hrdle, hrudi, břichu, pod ocasem a na končetinách.

TIP:

Volte vždy raději menšího, lehčího českého teriéra s řidším osrstením než velkého, těžkého a hustě osrstěného. Přednost má také o něco delší hřbet s nízko nasazeným ocasem před krátkým hřbetem.

Povaha a užití

Povaha českého teriéra není typicky teriérská: je to pes poměrně klidný, mírný a snadno ovladatelný. Je dost závislý na svém majiteli a staví se většinou rezervovaně k cizím osobám. Český teriér vychází všeobecně dobře s jinými psy, domácími zvířaty (např. s kočkami) a dětmi, ale nevadí mu být o samotě. Pokud je dobře socializovaný, snáší český teriér bez problémů vřavu velkoměsta a většina z nich je nadšenými cestovateli ( bez ohledu na druh dopravního prostředku: od kola až po letadlo).
Původem je Český teriér lovecké plemeno. Lovit jak na povrchu, tak i pod zemí drobnou zvěř (např. lišku nebo jezevce) byl účel, k němuž byl vypěstován. Menšina je ješte dnes lovecky využívána, ve velké většině je ale český teriér držen jako společenský pes. Doma lenošit, dlouhé procházky, jogging se svým človekem, vše je možné. Vzhledem k jeho povaze, snadné cvičitelnosti a velké pohyblivosti se český teriér také uplatní jako sportovní pes. Výcvik v poslušnosti nebo agility patří k jeho možnostem. Také disciplín jako je třeba fly ball se český teriér, díky obrovské aportovací vloze, rád zúčastní. A nakonec, ale ne zcela zanedbatelné: český teriér je výborný hlídač. Ikdyž malý postavou, je-li toho zapotřebí,
dá o sobě vědět.

TIP:

Začněte včas se socializací vašeho štěněte. Vemte ho všude s sebou, dbejte však, aby do věku přibližně 15ti měsíců neudělal špatné zkušenosti. Mladý český teriér je na to obzvláště citlivý. Nenechte se přesvědčovat "zkušenými" cvičitely, že čech má být pravý teriér (tedy značně temperamentní až ostrý) a že tedy s vaším pejskem je něco v nepořádku. A čech udělá vše pro pamlsek!!

Péče o srst

Za předpokladu, že srst je správné struktury (tedy ne příliš hustá, ale poměrně řídká), není péče o srst českého teriéra nijak náročná. Český teriér nelíná. Důležité je srst pravidelně kartáčovat a česat, aby se odstranila odumřelá srst a netvořila se plst. Zapotřebí je také srst pravidelně stříhat (tedy ne škubat, jako u větsiny teriérů). Jak často, to závisí na typu srsti a také na tom, zda pes půjde na výstavy nebo ne.

U psů, kteří nechodí na výstavy stačí základní model k tomu, aby dobře vypadali: dlouhou srst necháme pouze na hlavě, kde tvoří vous, knír a obočí, dále na končetinách a na břiše. Zbytek těla se strojkem ostříhá nakrátko. Dlouhá srst se může eventuelně trochu zkrátit. Větsinou stačí takto psa upravit jednou za 2-3 měsíce.

U výstavních psů se model v zásadě neliší od základního. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že srst je na bocích, hřbetě, horní části krku a zčásti na hlavě o něco delší, přibližně 1,5 cm. Důležité jsou plynulé, nenásilné přechody mezi delší a kratší srstí. Model má zdůrazňovat elegantní, harmonické linie těla. Při pohledu ze strany, shora i zezadu nemá srst přesahovat obrysy těla a tím rušit. Proto nesmí osrstění být ani příliš bohaté, ani příliš dlouhé.

Fotoreportáž úprava srsti
Omlouvám se, že následující stránky jsou pouze v Angličtině.

TIP:

Osvědčilo se mi českého teriéra pravidelně koupat (přibližně jednou za měsíc). Pokud pes nemá choulostivou pokožku, používám k tomu "lidský" šampon, speciálně určený pro suché nebo poškozené vlasy. U psů s citlivou kůží volím veterinární šampon (Sebocalm firmy Virbac), pro výstavní psy pak jeden ze šamponů značky Ring 5. Po vykoupaní srst ošetřím kondicionérem nebo intenzivním regeneračním krémem. Srst se tak snadno rozčeše a neplstnatí. Vetšinou pak stačí psa jednou týdně dobře vykartáčovat a rozčesat.